Vrať se
22. 1. 2013
Čti ty básně neviděné,
pouhým sluchem neslyšené,
málokým vůbec nalezené.
Vše, co mi bylo známé,
rychleji jak ledová kra se láme,
a můj úsměv úspěšně klame.
Možná sním,
ne, já vím,
bdím,
neúspěšně se vyhýbám lžím,
žes pro mě nebyl vším.
I když večer potají už nebrečím,
na kolenou tě prosím,
vrať se zpět do mého života,
než zaplaví mi srdce nicota,
a obklopí mě despota.
Mám snad sledovat,
jak se mi život drolí,
každá vzpomínka mě skolí?
Ne, to budu raději ta, co zápolí,
s nabitou pistolí.
:D
(polly*, 23. 1. 2013 18:17)