Tentokrát je to navždy
23. 12. 2012
Když odlétám pryč,
zašeptej sbohem po větru,
a neztrácej víru,
jednoho dne se vrátím.
Tak jako nebe má tisíce podob,
tak jak vítr může být nebezpečný,
tak jak slunce může ničit,
stále to jsem já.
Je to jen divadlo, přetvářka, klam,
odletím a ty zůstaneš sám,
naposledy proto pohlédni na jiskru v mém oku,
můj dávný soku!
Ledový dotyk,
stal se z toho zvyk,
že se stále loučím,
a stejně zůstávám.
Ten pocit je tíživý jak celá tuna,
praskla v mém srdci struna.
Teď je mi jedno kde jsi,
vím, že někde budeš, kdesi.
Běžím, běžím od tebe pryč,
zahazuji od svého srdce klíč,
už tě nechci vidět, už tě nechci znát,
proto jsem tak bezcitná.
Nevím, co se mou bude,
jen vzpomínka na tebe mi zbude,
nemám již srdce z medu,
je celé z ledu.
Omlouvám se za vše,
shořela láska naše,
odcházím pryč,
už se nevrátím.
A když už mizím za rohem,
úplně naposled se otočím,
a řeknu sbohem,
už nikdy víc.
:D
(polly*, 25. 12. 2012 17:51)