Tajemný muž
17. 1. 2013
Zlomená duše,
tajemného muže,
hledícího na mou beznaděj suše.
Překračuje práh,
kroky blížícími se ke mně rozviřuje prach,
užívá si můj strach.
Lesknoucí se slzy,
kterých jsou mé oči plny,
vyschnou brzy,
i výkřiky z úst zmlkly.
Závěsy v oknech vyzařující žár,
jako z mého srdce papíru cár,
konec vzpomínek pár.
Zapadající slunce,
mizící v kopce půlce,
stále vyhýbající se mračné kulce.
A muž,
tentokrát naposled,
zakopne a umírá,
opar smrti jeho vidění zastírá,
a já vím, tohle opravdu nepředstírá.
:D
(polly*, 20. 1. 2013 16:46)