Střela
30. 11. 2012
Tělo bez duše, duše bez těla,
říká se, že nikdy nevíš co máš,
dokud to neztratíš,
ovšem já to věděla.
Trmácím se na okrajích beznaděje,
slza za slzou k srdci padá,
slovy nevyjádřím,
jak moc jsem ji měla ráda.
Kde jí asi konec je?
Co je můj úsměv bez ní,
když ona ve studené zemi spí?
Spí spánkem věčným,
věčnějším než samotný vesmír.
Kolik je kdo schopen obětovat pro kousek štšěstí?
I tak nám jednou uletí,
a víc se nevrátí,
navěky zatratí.
Prázdné místo v srdci zústavá,
vím, jsem jí hodně dlužna,
za to, že tu vždy se mnou byla,
celý dosavadní život se mnou prožila.
Zabodla se do srdce střela,
která vzala to jediný co jsem kdy měla.
:'(
(polly*, 30. 11. 2012 13:52)