Poslední den
14. 10. 2012
Slunce se rozlije krajinou,
osamělá postava v dáli,
jen ona a její věčná bolest.
Láska, štěstí, radost,
to vše zmizelo jak fouknutí vánku.
Smutek v očích, slzy na tváři,
jen samota, vzpomínky, zlomené srdce.
Křik do ticha, srdceryvný žal,
strach, co s ní bude dál.
V dálce mizí postava zničená,
ze skály padá jen ona a tišící se bolest,
zůstala jen její mrtvola a končící příběh.
Stmívající se krajinou nese se jeho krutý smích.
:D
(polly*, 23. 10. 2012 20:18)