Nikým nemilována
18. 12. 2012
Nikým nemilována,
to jsem já,
bez lásky, bez času,
bez zvyku, bez hlasu,
navěky opuštěna.
Citíš tu samotu,
vidíš tu temnotu,
slyšíš falešného smíchu zvuk,
ovšemže,
je ti to fuk.
Obklopena smutkem,
stávajícící se zrůdou,
city vyjadřující jedinou notou,
způsobenou hrůzou.
Ten tajemný muž,
zabodl mi do srdce nůž,
vzal mi od srdce klíč,
jen mě klidně znič.
Z bolesti mi je mdlo,
nezbylo nic než zlo,
oba jsme zůstali sami,
se vzpomínkami za zády,
a věčností před námi.
Nikým nemilována,
to jsem já,
uprostřed zmařeného času,
proudu myšlenek,
navěky opuštěna.
*** Upozornění: Všechna má podobnost s touto básní je pouze náhodná... ***
:D
(polly*, 19. 12. 2012 21:47)