Na dně
30. 11. 2012
Vedle ní bolest,
za ní prázdno,
vpřed ji ženou jen vzpomínky.
V srdci smutek,
v hlavě vztek,
na řasách slané kapky.
Ty kapky padaj do výstřihu,
k ničemu je krása,
kterou všichni vnímají.
Nikdo její emoce necítí,
ona to už nezvládá,
jediné, na co myslí, je smrt.
Smrt by ji vysvobodila,
nemusela by to snášet,
už nemusela by dál lhát.
Horečně přemýšlí,
jak si život vzít,
už to ví, z mostu skočí.
Dopis na rozloučenou píše,
je v něm popsát všechen žal, všechny útrapy a pády.
A poté tiše,
vyleze ze své skrýše,
netuší vůbec nic.
Poslední pohled do věrných psích očí,
poslední nádech psího pachu,
poslední pohlazení jezevčičí srsti.
Temnotou se ubírá, ona sama, jediná,
pohled k mostu upírá,
celý život před očima.
Nezvládá vše cítit,
je to jen jediná možnost,
tak skoč!
Vteřiny ke skoku tikají,
už překračuje zábradlí,
a dolů, do hlubin Bečvy míří.
Její beznaděj byla slepá,
padá, padá stále níž,
až dopadne na dno.
Její tělo bude unášeno proudem,
tak dlouho,
dokud ho někdo nevyloví.
Ale už to nebude ona,
bude to jen tělo bez duše,
chladné srdce navždy zastavené.
A teď, stále se plaví na dně.
:D
(polly*, 1. 12. 2012 19:16)