Můj pád a tvá vina
3. 11. 2012
Když hvězda dolů spadne,
já se cítím stále na dně,
důvod neřeknu, mohlo by to bolet,
já to myslím vážně, ty údajně znáš mě,
tohle je úsměv ztroskotance,
v koupelně to vypadá jak v krevní bance,
žiletku v ruce svírám, poslední zbytky odvahy sbírám,
mobil nechám zvonit, vždyť co to může změnit,
se zoufalstvím v očích na krvavou kaluž zírám,
červená je hypnotizující,
ten pocit ztrácejícího se vědomí je tak osvobozující,
můj poslední nádech, ostrábolest v zádech,
a pak nic...
Leží tu jen mrtvola, už si pro ni přišla smrt,
odešly spolu ruku v ruce, a tys zůstal sám,
už šťastně se netváříš jak pán,
dočteš noviny a nevíš,
za jak dlouho se budeš cítit bez viny,
v nebi se smutně anděl usmívá,
když se na náš příběh podívá.
:D
(polly*, 5. 11. 2012 20:57)