Led, minulost a sebevrah
13. 1. 2013
Než se vše obrátí v prach,
my musíme se pohnout dál,
prožili jsme už tolik bolesti,
že se necítíme býti mezi živými.
Pohled tvrdší než kámen,
led v hrudi,
neskutečně mě studí,
vzpomínka na dobu,
kdy jsi byl mým pánem,
v tvé přítomnosti jsem pociťovala mdlobu.
Už bys měl přestat čekat,
neříkat si měl bych ji nechat,
ke mně se vrátit zpět,
co nejrychleji, nejlépe hned.
Slaná kapka nám po tváři stéká,
kolem protéká řeka,
s tebou se cítím jak sebevrah,
co se zabíjí ve svých snách,
a miluje být lapen ve tvých hrách.
:D
(polly*, 14. 1. 2013 19:56)