Konec...
23. 10. 2012
A tak jako stádo volů, řítila se milá dolů...
Byla láska, byla tvá, skončila však samotná.
Ztratila úsměv, ztratila sebe, se slzami v očích sledovala nebe.
Tam, nekde v dáli, vzpomíná, jak jste se smáli.
Jiskra v oku hořela, když vaše srdce tolik bolela.
Krutě se smál bolesti, krutě si zahrával.
Ona padala, padala níž, ke zkáze měla čím dál blíž.
Snila o lásce věrné, prosím, ideály ji neberme.
Bolestivou pravdu zjistila, avšak její naděje to jistila.
On byl pro ni vším, ona pro něj ničím.
Ano, vím, tohleto není realita, tohleto se nepočítá.
Řekla končím se vším, končím s ním.
Nakonec dopadla dolů, s myšlenkou, jaké by to bylo spolu.
On však neví, ona již nikdy nepoví.
Pistolí na spánek míří, prach kolem víří.
„Vždyť ona se s tím jistě smíří!!!“
:D
(polly*, 24. 10. 2012 17:50)