Kdysi dávno
26. 1. 2013
Říkáš svůj příběh mi vyprávěj,
a nikdy to s námi nevzdávej,
jenže ty nevíš, co se teď děje,
sice mě tvá starost hřeje,
možná to pochopíš,
ale co ty o mě vůbec víš.
Tohle je totiž konec,
toho, jakou jsi mě znal,
zaslepila mi srdce bolest,
a ty ses až teď ozval.
Můžeš sčítat všechny ztráty,
hledat společné vzpomínky zaváty,
ty, co nám byly násilně vzaty,
nebo opravovat vlastní přehmaty.
Už nikdy si nebudu více přát,
co by to vlastně mohlo stát,
mohl by to být poslední pád,
ne, raději ten scénář nechci znát.
Mířím čím dál rychleji ke dnu,
se štěstím v nedohlednu,
i kdybys chtěl, mě nepomůžeš,
protože samotu uvnitř sotva lehce přemůžeš,
ale stále ještě můžeš vzpomínat,
jak jsi mě kdysi dávno ve své hrsti měl(a já tebe).
:D
(polly*, 26. 1. 2013 19:50)