Anděl a slzy
26. 10. 2012
Jen tak tam stojíš a díváš se jak brečím.
Skrz slzy ani slunce nevidím.
Přála bych si bolest nevnímat a vidět se znovu usmívat.
Svůj smích jsem měla ráda, jako když hvězda z nebe padá.
Místo toho se sama sebe ptám: „Stojí ti to za to?“
Ani nežiju, spíš přežívám.
Jindy z okna sleduju mlhu, skrz mlhu vidím tebe.
Zase opodál stojíš a sleduješ mé slzy.
Jiskřivě se mi koulí po tvářích.
Padají a nakonec mizí v mé dlani.
Ten smutek mi v očích září, ale brečet mě už nebaví.
Tu poslední slzu setřu a zbytky vůle v sobě najdu.
Objevila jsem naději, teď se usmívám a chystám se jít dál.
Naposledy se ale ještě ohlédnu, jestli tu jsi.
Na konci ulice stojíš a vřele se na mě usmíváš.
Já vím, že je to naposled, co tě kdy vidím.
Děkuji ti, žes se mnou vydržel až do konce.
Můj strážný anděli...
:)
(polly*, 26. 10. 2012 22:29)